Statistiky naděje dožití vypadají jako jasná ženská výhra. Jenže když se podíváme, co se v těch letech navíc doopravdy děje, obrázek zešedne. Analýzy dat ukázaly, že ženy stráví ve špatném zdraví v průměru 12,1 roku a že mezi ženami nad 60 let žije v příjmové chudobě 32,7 % (Hay et al., 2026; Härtull & Nygård, 2024). Výzkumy posledních let mají jasno v tom, čím to je, a naštěstí i v tom, co s tím. Pojďme se na to podívat.
Dvanáct let versus devět
Začněme číslem, které stojí za zapamatování. Analýza Global Burden of Disease 2023 spočítala takzvaný morbidity gap: kolik let průměrný člověk stráví ve špatném zdraví. Globálně narostl z 8,8 roku (1990) na 10,7 roku (2023). A když se čísla rozdělí podle pohlaví, rozdíl praští do očí: ženy strávily v roce 2023 ve špatném zdraví v průměru 12,1 roku, muži 9,3 roku a stejný vzorec platí napříč všemi regiony i úrovněmi rozvoje (Hay et al., 2026).
Rozdíl mezi ženami a muži tedy dělá 2,8 roku (Hay et al., 2026) a největší mezery mezi délkou života a délkou zdravého života mají nejbohatší země. Dlouhověkost jsme zvládli, dlouhé zdraví zatím ne. Mezinárodní srovnání zdravého dožití k tomu dodává důležitou věc. Delší život žen sám o sobě neznamená, že jsou ta léta prožitá v lepších zdravotních podmínkách (Di Lorenzo et al., 2026).
Proč to tak je? Odpověď je nečekaně jemná
Nabízí se rychlý závěr, že ženy jsou prostě nemocnější. Jenže evropský tým vedený Magdalenou Muszynskou-Spielauer to rozebral a došel k něčemu zajímavějšímu. Napříč 22 evropskými zeměmi mají ženy víc nezdravých let prakticky bez výjimky, ale více než polovinu toho rozdílu vysvětluje prostý fakt, že se dožívají vyššího věku — ne horší zdravotní stav sám o sobě (Muszynska-Spielauer et al., 2026).
Jinými slovy to je z velké části daň za delší dožití. Kdo je naživu v osmdesáti, má na rozdíl od mrtvého šanci mít artrózu. Není to útěcha, ale je to důležité. Mění to otázku z „co je s ženami špatně“ na „jak se postarat o ty roky navíc“.
Druhá část vysvětlení je v tom, čím kdo stůně. Rozbor dat Global Burden of Disease 2021 ukázal, že u žen dominují nemoci, které nezabíjejí, ale ubírají roky zdraví: bolesti zad, deprese a úzkostné poruchy, muskuloskeletální a neurologické potíže. U mužů naopak převažují příčiny spojené s úmrtností, například ischemická choroba srdeční, dopravní nehody, COVID-19 (Patwardhan et al., 2024).
Třetí pohled přidává studie z BMJ Open, která porovnala 24 zemí na vzorku přes 200 tisíc lidí. Ženy sice ve většině zemí získávají roky navíc bez disability (v Evropě typicky o tři až tři a půl roku víc než muži), ale v letech bez chronické nemoci jsou na tom hůř, například v Portugalsku o 2,3 roku, v Mexiku o 1,9 a v Jižní Koreji o 1,6 roku. A disabilita jim s věkem přibývá rychleji než mužům (Di Lego et al., 2025).
A teď ta méně romantická část: peníze
Kdyby aspoň ta delší, hůř prožívaná léta byla finančně zajištěná. Nejsou. Analýza dat z 21 evropských zemí ukázala, že objektivní chudobou trpí 32,7 % žen nad 60 let oproti 20 % mužů, a to konzistentně ve všech státech i po zohlednění věku, zdraví, vzdělání a partnerského stavu. Překvapivým detailem je shodná subjektivně vnímaná chudoba. Takže ne, ženy si nestěžují víc. Ony prostě chudobu reálně zažívají (Härtull & Nygård, 2024).
Odkud se ten propad bere, ukazuje studie na datech SHARE z 24 zemí. Když se zhorší zdraví rodičů, pravděpodobnost, že se pečující stane dcera, stoupá o 5 až 13 procent a ženy, které péči převezmou, snižují svou pracovní aktivitu o 30 až 70 procent. Odhadovaná ztráta HDP činí 0,37 % v západní Evropě a zhruba 0,45 % v jižní a středovýchodní. V severní Evropě efekt téměř mizí a autoři to přisuzují fungujícím formálním pečovatelským službám (Barszczewski et al., 2025).
Je to hmatatelné i v každodenním životě: ženy nad padesát vykazují víc pečovatelských povinností a zároveň větší zranitelnost vůči energetické chudobě. Kdo pečuje o někoho ve vlastní domácnosti, má 1,48krát vyšší riziko, že si nezvládne dostatečně vytopit byt (Savela & McKenzie, 2026).
A jak jsme na tom v Česku?
Zpráva o rodině 2023, kterou vydává RILSA, popisuje dvě věci, které spolu tak úplně nehrají. Naprostá většina českých rodičů deklaruje, že by se o děti i domácnost měli starat oba partneři stejným dílem. Zároveň patří zaměstnanost matek dětí do tří let u nás k nejnižším v Evropě, aby pak u matek starších předškoláků vyskočila mezi nejvyšší. Ideál rovnosti tedy máme v hlavě srovnaný, jen ho na pár let odkládáme.
A zpráva pojmenovává i jádro věci: péče. Péče o děti, o lidi se zdravotním postižením i o seniory není společensky dostatečně doceněná (Paloncyová et al., 2023). Přeloženo do běžné češtiny: automaticky počítáme s tím, že se postará žena. A stejně automaticky počítáme s tím, že to udělá zadarmo.
Kde se zdraví a peněženka potkávají
Nejzajímavější kus skládačky přinesla studie na anglických datech. Tým v ní téměř patnáct let sledoval bezmála 16 tisíc lidí v druhé polovině života a sestavil index „prekarity ve stáří“ vycházející z financí, důchodu, zaměstnání, bydlení, vztahů a neplacené péče dohromady. Ukázalo se, že tenhle index předpovídá křehkost organismu lépe než samotný majetek nebo vzdělání. A že nárůst prekarity o jednu směrodatnou odchylku, tedy o typický rozdíl mezi lidmi v tomhle ukazateli, se na křehkosti podepíše zhruba jako třináct let stárnutí navíc.
Hlavní zjištění je ale jinde: rozdíl v křehkosti mezi ženami a muži vysvětluje přibližně ze 79 % prostě to, že ženy jsou prekaritě vystavené víc (Rowley-Abel et al., 2026).
Sedmdesát devět procent. To není biologie. To je bydlení, účty za energie, jistota příjmu a neplacená práce.
Co s tím může udělat společnost
Dobrá zpráva je, že tohle není přírodní zákon, ale nastavení systému, a to se dá přenastavit. Simulace pro pět evropských zemí porovnaly, nakolik ztrátu na důchodu z péče vyrovnají náhradní doby pojištění, takzvané care credits. Belgie ji téměř kompenzuje, Lucembursko a Slovinsko částečně, Portugalsko a Lichtenštejnsko skoro vůbec. A odhalily zákeřnou past: bonusy za dlouhou kariéru, které vypadají spravedlivě, ztráty pečujících naopak zvětšují (van den Bosch et al., 2024).
Druhý pilíř je dostupná formální péče. Severoevropská zkušenost ukazuje, že tam, kde stát péči skutečně poskytuje, se propad pracovní aktivity žen téměř vytrácí (Barszczewski et al., 2025).
Třetí věc se odehrává ve vědě samotné. Přehled 17 systematických přehledů o evropských intervencích proti zdravotním nerovnostem zjistil, že 52,9 % z nich gender vůbec neanalyzovalo, přestože tvrdily, že opatření fungují „pro celou populaci“ (Gil-González et al., 2026). A z 66 studií o zdravém stárnutí jen dvě rozlišily biologické pohlaví od genderu (Kurtz et al., 2026).
A konečně medicína. Doporučení jsou konkrétní: zahrnovat obě pohlaví do klinických studií, dodržovat standardy SAGER pro vykazování dat, tvořit gender-senzitivní doporučení hlavně u kardiovaskulárních onemocnění a udělat analýzu podle pohlaví podmínkou pro grant i publikaci (Gualtierotti, 2025).
A co může udělat sama žena
Upřímně: citované studie testovaly systémy, ne osobní rady. Pár vodítek z nich ale vyčíst jde.
Hýbat se. Vědci prošli programy na podporu zdravého stárnutí a u každého se ptali, jestli pomohl i těm znevýhodněným, nebo hlavně lidem, kterým se dařilo už předtím. Rozdíly mezi skupinami zmenšilo 38,6 % z 254 hodnocených výsledků a nejlépe dopadly programy postavené na pohybu (Kurtz et al., 2026).
Vědět, co péče stojí — dřív, než ji začnete poskytovat. Simulace ukazují, že šestiletá pauza na péči ve třiceti ubere na důchodu víc než stejně dlouhá ve čtyřiapadesáti: mzdová penalizace se totiž promítne do mnohem delší části kariéry (van den Bosch et al., 2024). Vyplatí se proto zjistit, jaké náhradní doby vám za péči systém skutečně přizná.
Nepodceňovat prekaritu. Nejsilněji se na riziku křehkosti podepsaly nestabilní bydlení, potravinová nejistota a energetická chudoba (Rowley-Abel et al., 2026). Řešit nezaplacenou fakturu za teplo je tedy svým způsobem zdravotní prevence, i když to tak nevypadá.
Ptát se v ordinaci. Když sami odborníci volají po tom, aby se do klinických studií důsledně zahrnovala obě pohlaví (Gualtierotti, 2025), otázka „platí tohle i pro ženy?“ není drzost, ale na místě.
A nepouštět ze zřetele práci a vzdělání. Obojí riziko chudoby ve stáří podstatně snižuje (Härtull & Nygård, 2024). Což se snadno řekne ženě, která zrovna pečuje o rodiče i o vnoučata — a přesně proto většina odpovědí patří do předchozí kapitoly, ne do této.
Závěrem
Ženy vyhrály v délce života. Teď jde o to, aby ty roky navíc nebyly jen delší čekárnou. Velká část rozdílu totiž není zapsaná v genech, ale v důchodových vzorcích, v dostupnosti péče a v tom, kdo platí za to, že se někdo musí postarat. To všechno umíme změnit. Zbývá to udělat.
Zdroje
Barszczewski, J., Milstein, R., Lee, J., & Llena-Nozal, A. (2025). How do women respond to increased care needs of their parents? The economic costs of informal caregiving. The Journal of the Economics of Ageing, 32, 100589. https://doi.org/10.1016/j.jeoa.2025.100589
Di Lego, V., Nepomuceno, M. R., & Turra, C. M. (2025). Gender gaps in healthy life expectancy as indicators of inequality for disability and chronic disease: Cross-sectional evidence from 24 countries, years 2014–2019. BMJ Open, 15(11), e096968. https://doi.org/10.1136/bmjopen-2024-096968
Di Lorenzo, E., Piscopo, G., Roviello, A., & Sibillo, M. (2026). Multi-country analysis of healthy life expectancy gap. Socio-Economic Planning Sciences. https://doi.org/10.1016/j.seps.2026.102540
Gil-González, D., Rodríguez-Jaume, M. J., & Damirchyan, L. (2026). Gender innovation in the scientific evidence on interventions to reduce health inequalities in Europe: An umbrella review. International Journal for Equity in Health, 25, Article 70. https://doi.org/10.1186/s12939-026-02801-6
Gualtierotti, R. (2025). Bridging the gap: Time to integrate sex and gender differences into research and clinical practice for improved health outcomes. European Journal of Internal Medicine. https://doi.org/10.1016/j.ejim.2025.01.030
Härtull, C., & Nygård, M. (2024). A problem of gendered injustice? Objective and subjective poverty among older women and men across European welfare regimes. European Journal of Ageing, 21, Article 3. https://doi.org/10.1007/s10433-023-00796-5
Hay, S. I., Nam, P., Saqib, H., McLaughlin, S. A., Bisignano, C., Ostroff, S. M., Ng, M., Nomura, S., Schumacher, A. E., & Murray, C. J. L. (2026). Global, regional, and national trends in the morbidity gap and contributing diseases, injuries, and risk factors, 1990–2023: A systematic analysis for the Global Burden of Disease Study 2023. The Lancet Public Health, 11(8). https://doi.org/10.1016/S2468-2667(26)00098-8
Kurtz, C., Ben Harush, O., Zisberg, A., Buedo, P., McLennan, S., & Shadmi, E. (2026). Toward inclusive healthy ageing: A systematic review of equity in healthy ageing interventions. International Journal for Equity in Health, 25(1), Article 198. https://doi.org/10.1186/s12939-026-02905-z
Muszynska-Spielauer, M., Di Giulio, P., Minagawa, Y., Di Lego, V., & Luy, M. (2026). Why do women live longer than men, but spend more time in poor health? A decomposition analysis of the gender gap in unhealthy life years across Europe. European Journal of Epidemiology. https://doi.org/10.1007/s10654-025-01346-2
Paloncyová, J., Höhne, S., Křečková Tůmová, N., Svobodová, K., & Vidovićová, L. (2023). Zpráva o rodině 2023. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (RILSA). https://mpsv.gov.cz/cms/documents/d0d3be5c-4862-fac8-3c13-56ce127351c4/ZOR+2023_FINAL.pdf
Patwardhan, V., Gil, G. F., Arrieta, A., Cagney, J., DeGraw, E., Herbert, M. E., Khalil, M., Mullany, E. C., O’Connell, E. M., Spencer, C. N., Stein, C., Valikhanova, A., Gakidou, E., & Flor, L. S. (2024). Differences across the lifespan between females and males in the top 20 causes of disease burden globally: A systematic analysis of the Global Burden of Disease Study 2021. The Lancet Public Health, 9(5), e282–e294. https://doi.org/10.1016/S2468-2667(24)00053-7
Rowley-Abel, L., van den Driest, L., Chen, Q., Chen, Y., Chu, S., Lasky-Su, J., Rattray, N. J. W., & Marshall, A. (2026). Later life precarity and longitudinal frailty trajectories in older adults. Ageing & Society, 46, e40. https://doi.org/10.1017/S0144686X26100543
Savela, R.-M., & McKenzie, J. (2026). Who bears the burden? The risk of material deprivation among adults aged 50 and older with varying caring roles in Europe. Journal of Applied Gerontology. https://doi.org/10.1177/07334648261446037
van den Bosch, K., Kirn, T., Kump, N., Liégeois, P., Moreira, A., Stropnik, N., Barslund, M., Vergnat, V., & Dekkers, G. (2024). The impact of taking up care tasks on pensions: Results of typical-case simulations for several European countries. European Journal of Social Security, 26(1). https://doi.org/10.1177/13882627231221045