Tři nové studie odkrývají, co viscerální tuk provádí mozku, srdci a každé buňce v těle. Zprávy nejsou dobré, ale řešení existuje.
Představ si spolubydlícího, který neplatí nájem, jí tvé jídlo, narušuje tvůj spánek, zvyšuje ti pojistné a pomalu, ale jistě ničí byt. To je viscerální tuk. A věda právě zjistila, že tohle všechno opravdu dělá.
Začněme tím, co vlastně viscerální tuk je, a proč je jiný než ten, který vidíš v zrcadle. Tuk pod kůží na bocích nebo stehnech je sice esteticky kontroverzní, ale zdravotně relativně klidný. Viscerální tuk sedí hluboko v břišní dutině, obtáčí vnitřní orgány a chová se jako chemická továrna, která nepřestává pracovat ani ve spánku. Vypouští do krve zánětlivé látky, hormony a signály, které doputují úplně všude, včetně mozku.
V letech 2024 a 2026 vyšly tři studie, které tohle téma rozkrývají z různých úhlů. A jejich sdělení je překvapivě soudržné: BMI nestačí, viscerální tuk je jiná liga a dělat s ním něco se vyplatí ještě dnes.
Studie č. 1: Mozek se zmenšuje. Opravdu.
Izraelský výzkumný tým z Ben-Gurionovy univerzity sledoval 533 dospělých po dobu 5 až 16 let a pravidelně jim měřil mozek pomocí MRI. Výsledek byl jasný: čím déle měl člověk vyšší hladiny viscerálního tuku, tím rychleji se mu zmenšoval mozek – šedá hmota, bílá hmota i hippocampus, oblast klíčová pro paměť (Pachter et al., 2026).
Zajímavé přitom je, co výzkumníci nenašli: vliv celkové tělesné hmotnosti. Samotná váha na mozek nepůsobila. Záleží tedy ne na tom, kolik vážíš, ale na tom, kde tuk sedí. Člověk s „normální” váhou a plným břichem je na tom hůř než člověk s nadváhou, jehož tuk je uložený jinak (Pachter et al., 2026).
„Nestačí jen zhubnout. Záleží na tom, odkud tuk zmizí.”
Dobrou zprávou je opak tohoto zjištění: ti, kteří snížili viscerální tuk během dietní intervence, měli o 5 až 10 let později prokazatelně větší objemy mozku a lepší výsledky v kognitivních testech. Mozek si pamatuje, co jsi pro něj udělal (Pachter et al., 2026).
Mechanismus, přes který viscerální tuk mozek poškozuje, je přitom překvapivě prostý: zhoršuje regulaci krevního cukru. Ne cholesterol, ne záněty, ale glykemická kontrola. To znamená, že cesta k ochraně mozku vede přes stabilní hladinu glukózy (Pachter et al., 2026).
Studie č. 2: Viscerální tuk a tvoje životnost
Druhá studie přichází z Číny a je ještě přímočařejší. Tým kardiologů ze West China Hospital a Pekingské univerzity sledoval přes 11 000 lidí téměř sedm let. Místo BMI použili ukazatel zvaný METS-VF (výpočet, který lépe odráží množství viscerálního tuku) (Jia et al., 2024).
Závěry jsou stručné a nepříjemné: čím vyšší METS-VF, tím vyšší riziko úmrtí. Konkrétně na kardiovaskulární choroby a rakovinu. A to bylo ověřeno i metodou Mendelovy randomizace, která dokáže prokázat příčinnost, nejen korelaci. Viscerální tuk tedy nesouvisí se smrtností jen náhodou — skutečně ji způsobuje (Jia et al., 2024).
Co je klíčové: METS-VF předpovídal riziko lépe než jakýkoli jiný ukazatel obezity včetně BMI, obvodu pasu nebo poměru pasu a výšky (Jia et al., 2024). Jinými slovy, pokud chceš vědět, jak na tom opravdu jsi, BMI ti neřekne dost.
Studie č. 3: A ještě rakovina
Pokud ti článek dosud nepřišel dostatečně depresivní, přichází třetí výzkum. Mezinárodní tým vědců z University of Glasgow analyzoval data z UK Biobank (jedné z největších zdravotních databází světa) a zkoumal, zda index viscerální adipozity (VAI) předpovídá riziko rakoviny (Parra-Soto et al., 2024).
Výsledek: ano, předpovídá. A opět lépe než BMI. Vyšší VAI byl spojen se zvýšeným rizikem vzniku několika typů nádorových onemocnění. Předchozí výzkumy se soustředily jen na karcinom prsu nebo tlustého střeva v malých souborech — tato studie přinesla první rozsáhlé potvrzení na velké kohortě (Parra-Soto et al., 2024).
Viscerální tuk tedy není jen kardiologická nebo neurologická hrozba. Je to komplexní rizikový faktor, který zasahuje do biologie nádorů prostřednictvím zánětu, inzulinové rezistence a dysregulace hormonů (Parra-Soto et al., 2024).
Co mají všechny tři studie společného?
Všichni tři týmy výzkumníků z Izraele, Číny i Skotska dospěli ke shodě ve třech věcech. Za prvé: viscerální tuk je specifická a závažná hrozba, odlišná od celkové obezity. Za druhé: ani BMI ani váha nejsou dostatečné ukazatele rizika. Za třetí: snížení viscerálního tuku přináší měřitelný zdravotní přínos (Pachter et al., 2026; Jia et al., 2024; Parra-Soto et al., 2024).
A proč je to dobrou zprávou? Protože viscerální tuk je ze všech typů tělesného tuku nejcitlivější na životní styl. Tělo ho spaluje jako první, jakmile mu dáte důvod.
Co z toho plyne pro tebe?
Studie trvala roky, ale první krok nemusí. Vědci prokázali, že i 18měsíční intervence měla měřitelný pozitivní efekt na mozek ještě 10 let poté. Začít tedy stojí za to kdykoli.
A konkrétně?
Změř si obvod pasu, nejen váhu. Hodnoty nad 94 cm u mužů a 80 cm u žen jsou prvním varovným signálem podle evropských doporučení.
Hýbej se aerobně. Chůze, kolo, plavání — aerobní pohyb snižuje viscerální tuk rychleji než posilování.
Zkroť cukr. Klíčovým mechanismem poškození mozku je nestabilní hladina krevního cukru. Méně průmyslově zpracovaných potravin a slazených nápojů je konkrétní první krok (Pachter et al., 2026).
Spi a zvládej stres. Kortizol naviguje tuk přímo do břišní dutiny. Chronický stres bez kompenzace je přímá cesta k viscerálnímu tuku.
Začni dřív, než musíš. Intervence ve středním věku chrání mozek ještě o dekádu později. Tělo si dobré rozhodnutí pamatuje (Pachter et al., 2026).
Zdroje
Jia, S., Huo, X., Zuo, X., Zhao, L., Liu, L., Sun, L., & Chen, X. (2024). Association of metabolic score for visceral fat with all-cause mortality, cardiovascular mortality, and cancer mortality: A prospective cohort study. Diabetes, Obesity and Metabolism, 26(12), 5870–5881. https://doi.org/10.1111/dom.15959
Pachter, D., Klein, H., Kamer, O., Goldberg Toren, D. T., Alufer, L., Ebstein Karamani, N., Atlas, T., Yaary, A., Hagbi, I., Chassidim, Y., Shelef, I., Salti, M., Beyer, F., Witte, V., Rudich, A., Yoel, U., Ben-Arie, G., Yaskolka Meir, A., Kaplan, A., … Shai, I. (2026). Sustained visceral fat loss is associated with attenuated brain atrophy and improved cognitive function in late midlife. Nature Communications. https://doi.org/10.1038/s41467-026-71141-4
Parra-Soto, S., Boonpor, J., Lynskey, N., Araya, C., Ho, F., Pell, J. P., & Celis-Morales, C. (2024). Association between visceral adiposity index and cancer risk in the UK Biobank cohort. Cancer. https://doi.org/10.1002/cncr.35576
