Odbory v České republice zažívají období, které by se dalo popsat jako „těžké turné po malých klubech“. Dřív vyprodávaly haly — všichni je znali, lidi si zpívali jejich refrény („kolektivní smlouvy pro všechny!“) a přidávali se do fanklubu (čti: vstupovali do odborů). Jenže teď? Publikum řídne, merch se neprodává a noví fanoušci se místo vstupu do svazu přihlásí spíš do fitness klubu.
Výzkum týmu Kroupy, Kyzlinkové, Lehmanna, Váňové a Veverkové z VÚPSV (2024) se proto podíval, jak tuhle kapelu dostat zpátky do hitparády. Cíl byl jasný: zjistit, proč počet členů odborů v Česku klesá, jaké překážky odbory brzdí a co by mohlo znovu rozezvučet amplióny solidarity.
Když publikum mizí ze sálu
Realita je neúprosná: žádný z oslovených odborových svazů nezaznamenal za posledních 15 let růst členské základny. Většina hlásí úbytek. Organizovanost klesá nejen v Česku, ale i v Evropě. Lidé se s odbory prostě rozcházejí — někdy potichu („už tam nechodím“), jindy dramaticky („už mě to tam nebaví, nic se neděje“).
Nové písničky, nová pravidla
Trh práce se mezitím změnil skoro k nepoznání. Místo klasických zaměstnanců na plný úvazek přibývá freelancerů, platformových pracovníků a OSVČ. Dřív se všichni potkávali v jedné továrně u automatu na kávu, dneska každý sedí u jiného notebooku na jiném místě republiky. A odbory, které fungovaly jako síť pro stabilní zaměstnance, najednou loví ve vodách, kde plavou sólisté bez manažera.
Zjednodušeně: dřív šlo o „my“ – teď je to spíš „já, s. r. o.“
Bariéry aneb co hází klacky pod nohy
Studie pojmenovala tři hlavní problémy, které brání odborům v náboru nových členů:
- Neviditelnost – mnoho lidí ani neví, co odbory dnes dělají. Když se zeptáte zaměstnance, jestli má odbory, často odpoví: „Jo, to jsou ti, co rozdávají perníčky na Vánoce?“
- Nedůvěra – část lidí si myslí, že odbory jsou dinosauři z minulého století. Jenže tady nejde o Jurassic Park, spíš o Jurassic Office.
- Nízká kapacita – odbory často nemají dost lidí, peněz ani nástrojů, aby držely krok s moderní dobou. Digitální kampaň? Influencer? TikTok? Ne, tam zatím nehrají.
Když to jinde funguje
Zahraničí ukazuje, že to jde. V Norsku, Dánsku nebo Německu odbory oslovují mladé pracovníky už při nástupu do práce, používají sociální sítě a nabízejí konkrétní benefity — třeba právní poradenství nebo slevy na kurzy. Některé dokonce spolupracují s influencery. (Ano, představte si odborového tiktokera, který natáčí „POV: tvůj šéf porušil kolektivní smlouvu“.)
České odbory by tak mohly zvednout hlavu z papírové evidence členů a začít mluvit jazykem současnosti. V překladu: méně úředních razítek, více meme a lidí.
Cesty k remixu
Studie doporučuje několik cest, jak odbory dostat zpátky do hry:
- Inovovat nábor – zaměřit se na mladé, OSVČ a platformové pracovníky, kteří potřebují zastání, ale nikdo je zatím neoslovuje.
- Zlepšit komunikaci – přestat mluvit „odborštinou“ a začít používat srozumitelný jazyk. Místo „kolektivní vyjednávání o mzdových nárocích“ třeba „domluvíme ti lepší plat“.
- Být vidět – využít digitální prostředí, moderní marketing a spolupráci se zaměstnavateli i státem.
- Posílit vlastní kapacity – z odborových organizací udělat moderní, profesionální instituce, které umí jednat i v nových sektorech.
Závěr: odbory potřebují nový beat
Odbory se tak ocitly na křižovatce. Buď budou dál hrát hity z devadesátek pro věrné fanoušky, nebo začnou zkoušet nové žánry. To neznamená ztratit tvář, ale získat novou tvář – s mikrofonem v ruce a připojením na Wi-Fi.
Jak by to shrnula studie? Bez inovace a otevřenosti vůči novým formám práce se kapela jménem „Odbory CZ“ těžko vrátí na pódium. Ale s odvahou, lepší komunikací a moderním přístupem má pořád šanci vyprodat sál. Protože koneckonců – kdo jiný než oni by měl zpívat píseň o férové práci?
Zdroj:
Kroupa A., Kyzlinková R., Lehmann Š., Váňová J., Veverková S. (ve spolupráci s Alsos K. a Huseby J. S.) (2024). Možnosti zvyšování kapacit odborových organizací v České republice. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.
https://katalog.vupsv.cz/fulltext/vz_559.pdf