Kdyby se udělovaly medaile za rovnost, čeští senioři by si hrdě pověsili zlatou. Podle autorů mají totiž nejrovnější příjmy v Evropě. Žádné velké výkyvy, žádní „senioři milionáři“ ani „senioři s rohlíkem na příděl“. Giniho index, tedy takový „nerovnostometr“, ukazuje u českých důchodců hodnotu 20,5 bodu – a to je mezi 22 evropskými zeměmi úplně nejméně. Průměr EU? Celých 34,8 bodu. My prostě v Česku i na penzi umíme „držet lajnu“.
Ale pozor, není to tak, že by náš důchodový systém byl kouzelný stroj, který spravedlivě rozděluje peníze, až by z toho Keynes tleskal. Studie totiž ukazuje, že za naším rovnostářstvím stojí směsice tří faktorů – trochu důchodového systému, trochu chudoby a trochu faktu, že si Češi moc „neinvestujou“.
Podle autorů asi 43 % naší rovnostářské výhody vysvětluje silný nivelizační efekt důchodů – prostě systém, který víc vyrovnává rozdíly mezi lidmi. Jinými slovy: kdo vydělával víc, sice dostane víc, ale ne o tolik. A kdo měl celý život mizerný plat, neskončí úplně na suchu.
Dalších 33 % téhle rovnosti jde na vrub skutečnosti, že čeští senioři mají velmi nízké kapitálové příjmy. Jinak řečeno: zatímco ve Francii nebo v Německu se babička raduje z dividend, u nás je vrcholem investičního portfolia vkladní knížka po dědovi. V Česku tvoří kapitálové příjmy u seniorů pouhé 1,1 % všech příjmů, zatímco v Evropě skoro 18 %. Takže ano, rovnost máme – ale spíš proto, že nikdo moc nemá co investovat.
Zbývajících 24 % rozdílu vysvětlují ostatní zdroje příjmů – například práce v penzi, pronájmy, sociální dávky a podobné „drobnosti“. Mimochodem, právě sociální transfery (tedy různé příspěvky a podpory) tvoří u českých seniorů skoro 9 %všech příjmů, zatímco evropský průměr je směšná 2 %. Inu, u nás to stát opravdu bere zodpovědně – nebo jak by řekli skeptici, „rovnost za každou cenu“.
A teď přichází pointa. Pokud by někdo chtěl systém „víc zásluhový“ – tedy aby se důchody víc odvíjely od výše výdělku – mohl by nechtěně otevřít Pandořinu skříňku. Autoři upozorňují, že přílišná snaha o zásluhovost by mohla vést k větším rozdílům mezi seniory, a tím pádem k menší soudržnosti. A jak známo, když se v české hospodě začne mluvit o tom, kdo má kolik peněz, končí to nejpozději u hádky o ceny piva.
Studie také elegantně naznačuje, že dnešní situace není navždy. Mladší generace možná budou mít jiné zdroje příjmů – více úspor, investic, důchodových fondů. A s tím může přijít i větší nerovnost. Takže, jinými slovy, dnešní „rovnostářský ráj“ mezi seniory může být jen přestávka před kapitalistickým návratem reality.
Celkově to zní trochu jako paradox: máme nejrovnější seniory v Evropě, ale zčásti proto, že nemají moc z čeho být nerovní. Náš důchodový systém sice umí pěkně vyrovnávat rozdíly, ale rovnost tu stojí i na tom, že Češi prostě nemají tolik kapitálu. Je to takové sociálně-ekonomické „všichni máme málo, ale máme stejně“.
Závěrem (a s úsměvem)
Kdyby se rovnost mezi seniory hodnotila jako disciplína na olympiádě, Česko by bralo zlato. Ale jak ví každý, kdo někdy sdílel chatu s příbuznými, rovnost ještě neznamená spokojenost. Naše důchodová rovnost stojí na pevných, ale trochu zvláštních základech – méně kapitálu, více státu, méně rozdílů.
Studie tak nepřímo říká: ano, můžeme být na náš systém pyšní, ale opatrně. Každý zásah do důchodů by měl brát v úvahu, že měníme nejen výši penzí, ale i samotnou strukturu rovnosti mezi lidmi. A to už není jen otázka financí – to je otázka společenské soudržnosti.
Zdroj:
Červenka, F., & Beran, V. (2025). Jak rovnostářské jsou české důchody v evropském srovnání? Příjmová nerovnost mezi seniory a nivelizační efekty důchodových systémů v Evropě. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. (RILSA).
Dostupné z: https://katalog.vupsv.cz/fulltext/vz_588.pdf
