Rozchod nemusí být tragédie, pokud se dospělí chovají dospěle. Nová studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (RILSA) přináší otevřené výpovědi dětí, které zažily rozpad rodiny. A jejich rady rodičům jsou jasné: méně hádek, víc lásky, a hlavně žádné drama na příděl.
ROZCHOD NENÍ ZLO. ZLO JE HÁDKA.
Rodiče se často snaží „zůstat spolu kvůli dětem“. Jenže děti to vidí jinak.
Z rozhovorů pro studii RILSA jasně vyplynulo, že největší bolest nepřináší samotný rozchod, ale nekonečné hádky, napětí a ticho, které by se dalo krájet tupým nožem.
„Plno lidí si myslí, že musí vydržet kvůli dětem. Ale dítě cítí napětí doma. Když to zmizí, může se mu ulevit,“ říká jedna z mladých žen, která zažila rozchod svých rodičů v dětství.
Takže ne – rozchod sám o sobě není trauma. Trauma je hádka u večeře, po které všichni tiše odnesou talíře.
JEDEN DOMOV? NEBO DVA BATŮŽKY?
Jedno z největších dilemat rodičů: je střídavá péče pro dítě prokletí, nebo dar?
Podle výzkumu RILSA to vidí dospělí často jinak než děti. Zatímco rodiče se bojí, že z potomka udělají „batůžkáře“, děti samy to berou s mnohem větším klidem. „Kde je rodič, tam je domov,“ shrnuje jedna respondentka.
Děti si prý zvyknou na dva pokoje, dvě postele, dvě lednice i dva toaletní kartáčky – pokud mají jistotu, že v obou domech jsou vítané a milované.
A co ty věčné přesuny tašek? Jedna dívka to okomentovala s odzbrojující logikou: „Když už mě rodiče nutí pendlovat, ať mě aspoň někdy sami odvezou. To gesto se počítá.“
CO DĚTI OPRAVDU CHTĚJÍ
Studie přinesla i nečekaně konkrétní „checklist přežití pro rozcházející se rodiče“. A není z hlavy psychologů – napsaly ho samy děti.
- Nerozcházejte se ve zlém.
- Nehádejte se před námi.
- Nepřetahujte se o nás jako o kabelku ve slevě.
- Nepoužívejte nás jako poslíčky („Řekni tátovi, že…“).
- A hlavně – nechtějte, abychom si museli vybrat, koho máme radši.
Jedno z dětí to shrnulo jednoduše a geniálně: „Nechci si vybírat, koho mám víc rád. Chci si vybírat, jakou zmrzlinu si dám.“
NOVÍ PARTNEŘI, NOVÉ NAPĚTÍ
Další citlivé téma: noví partneři.
Děti doporučují nespěchat. „Než nás vezmete s novým přítelem na dovolenou, aspoň nám řekněte, jak se jmenuje,“ zaznělo v jedné z výpovědí.
Podle studie je důležité, aby rodiče nepřetlačovali děti do nových vztahů silou. Vznik důvěry trvá – a společné selfie na Instagramu to neurychlí.
ROZVOD S NOBLESOU: JDE TO
Rodiče, kteří se uměli po rozchodu domluvit, vyšli ze studie jako hrdinové každodenního života.
Ne proto, že by byli dokonalí, ale protože dokázali nepřenášet svoje problémy na děti.
„Moji rodiče se sice rozvedli, ale nikdy se před námi nehádali. Toho si vážím nejvíc,“ říká jedna z dotazovaných.
A když už se oba dokážou sejít na kafe, aniž by jeden druhému chtěl polít latté, je to prý pro děti doslova lék.
POINTA? DĚTI TO ZVLÁDNOU. KDYŽ TO ZVLÁDNOU RODIČE.
Z výzkumu RILSA vyplývá jasně: děti se s rozchodem rodičů vyrovnají, pokud se rodiče dokážou vyrovnat sami se sebou.
Rozchod je přestavba rodiny, ne její demolice.
Autorka studie Jana Barvíková to shrnula výstižně:
„Děti zvládají rozchod lépe, když rodiče zvládají sami sebe.“
Takže pokud se právě rozcházíte, zkuste to udělat s noblesou, humorem a respektem.
Až vaše děti vyrostou, možná o vás jednou řeknou to nejkrásnější, co může rozvedené dítě říct:
„Naši se rozešli – ale rozumně.“
ZDROJ:
Rozchod a vybrané aspekty porozchodové péče z pohledu dětí a rodičů
Autorka: Jana Barvíková, vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (RILSA), 2025
Celý text je volně dostupný na www.rilsa.cz.
